|
Napsal uživatel Administrator
|
|
Čtvrtek, 05 Červen 2008 09:56 |
|
sfsdfsfsfsfV dusném tichu pralesů žije ještě starý Bůh země, který objímá hory a údolí, hraje si s medvědy a v houštinách, laská se s kravkami uprchlými od stád a miluje troubení pastýřů svolávajících večer dobytek. Dýchá do korun starých stromů, pije dlaní z pramenů, svítí z nočních ohňů na pastvinách, chřestivě rozechvívá listí kukuřičných polí a kývá žlutými terči slunečnic. Blízko nebe, ale daleko do ráje - Karpatské poloniny, táhlé pastviny na hřebenech nad hranicí jedlobukových lesů se vzpínají vysoko k modrému nebi a slunce je svírá svou zářivou náručí po většinu dní v roce. Lidem, co tu pod horami žijí, však sotva napadne mluvit a nějakém pozemském ráji, který se zjevuje jen dychtivým očím těch nemnoha naivních turistů, co si troufnou zajít až do těchto končin tak blízkých a přece tolik vzdálených.” Ivan Olbracht, Hory a staletí, 193511:58:2811:58:2911:58:30 |
|
Aktualizováno ( Čtvrtek, 05 Červen 2008 11:06 )
|
